SAPO

Též nazýván SAmočinný POčítač.Navrhl jej doc. Antonín Svoboda.Vyráběn byl od 1957 v Ústav matematických strojů.

Prvním československým digitálním počítačem byl SAPO, který byl založen na reléové technologii, protože v té době nebyly v Československu k dispozici jiné vhodné součástky. Počítač fungoval až do roku 1961, kdy byl zničen požárem jednoho reléového bloku. Vstup a výstup informací byl zajištěn děrnými štítky. Jako paměť sloužila magnetická bubnová jednotka (zkonstruovaná Václavem Chloubou) s kapacitou 1024 slov.

Architektura

Architektura počítače byla binární s využitím pohyblivé čárky, délka slova byla 32 bitů a instrukce měly pět adres. První dvě adresy byly adresami operandů. Třetí adresa byla určena pro výsledek a poslední dvě adresy byly ukazatele pro další instrukci podle znaménka výsledku. Rychlost provádění všech instrukcí byla stejná a činila přibližně 3 operace za sekundu (op/s).

Odolnost proti chybám

Kvůli nízké spolehlivosti přibližně 7 000 relé a 400 vakuových trubic byla při konstrukci počítače zvolena trojitá modulární redundance. Správný výsledek byl zajištěn hlasováním většiny. Tímto postupem byla odstraněna jakákoli jednotlivá chyba, za předpokladu, že byl počítač správně naprogramován. Byl to první počítač na světě odolný vůči chybám.

BÁSEŇ O KONSTRUKTÉROVI MATEMATICKÝCH STROJŮ

Ivo Štuka, Na konci města, Praha 1958, Mladá fronta

(Báseň složená na počest doc. Antonína Svobody)

Nejdřív jsme spolu jeli na parníku,

fotografoval jste racky, dým a slunce,

které roztíná hladinu jak sekera,

vodovými barvičkami stokrát jste si namaloval vodu

a mračno nad pobřežím,

v němž trčel kastilský hřeben palmy.

Také jste juchal v bazénu a dal se potápěti

pro barevný půvab níže,

jako by srdce bylo podobný balón,

k prasknutí naplněný, trojbarevný

a hopkající sem a tam.

A jenom zřídka jsem vás viděl nad blokem a tužkou,

to jste se změnil v kováře a kovadlina v mozku

vám popálila tvář, jak jiskry létají,

srdce zas bylo cent

a vám se strašně krásně vleklo tu váhu

znovu nalezenou,

když na papír se krabatily číslice a vzorce

a mluvily k vám nejmíň trojbarevně.

Všecky ty příhody jsou vedlejší pro tuto báseň,

neboť jsem vás znovu spatřil v Praze

uprostřed vašich strojů, které počítají tempem,

jimž se v drátech valí lavina elektrického proudu,

uprostřed vašich přátel vysněných,

kteří tenkrát z bloku překřičeli vlnobití,

i kdyby se moře umořilo a bylo svůdnější

než harém nahých nymf.

Ty vaše stroje mohou spočítat

nepolapitelné vlny, které procházejí hmotou,

předpovědí snad i posun šedivých dešťových vagónů

v seřazovacím nádraží podzimního nebe,

spočítají penzi nedoslýchavým babičkám,

které neznají ani hukot moře

ani hukot elektrických výbojů

v zauzleninách tohoto umělého mozku,

spočítají dráhy družic

a všechno, co si ještě vymyslíme,

a mezi nimi vaše srdce jak nahuštěný lehký míč

houpá se do taktu a v hluku není slyšet.

Váš stroj však nemůže spočítat,

proč jindy srdce ztěžkne jak hrouda kovu,

proč je vám smutno při pohledu na kroužící list,

na dívčí nohy, pružně pádlující jinam,

proč vám někdy hlava padá do dlaní

a vy byste ji raději odsunul

a nechal ležet, hnusný kráp,

když lomcujete žebříkem svých formulí a vzorců,

to váš stroj nespočítá.

To může jen báseň,

a proto vám ji trojbarevně píšu

a dávám do obálky

a svěřím, jako vždycky, listonoši

kroužícího listí.

Reference

Zpět
Licence CC-BY-NC-SA. Poslední editace: 2025-01-23 00:42:37
Small
Medium
Large